Jádro
Spinaker je velká, lehká, nadýchaná příďová plachta určená především pro jízdu po větru (vítr zezadu) a na zadobočním větru. Na boční vítr se hodí méně, protože při ostřejších kurzech se plachta nedokáže správně naplnit a začne se třepat. Správná je proto odpověď, že se spinaker používá hlavně při jízdě po větru nebo na zadobočním větru, méně na boční vítr.
Pozadí
Spinaker je asymetricky nebo symetricky střižená plachta z tenké lehké tkaniny (nylon), která se na rozdíl od kosatky či genui nesetkává s lodí v těsném kontaktu se stěžněm a vodicím lanem. Je nesena na spinakrovém výložníku (symetrický) nebo na bauspritu (asymetrický gennaker), a ovládá se dvojicí lan: šotem (škot, vede k závětrnému boku) a brasou (vodí výložník). Poněvadž nemá lemování ani lištu a pracuje jako "balón", dává největší tah při kurzech, kdy plachta působí jako odpor i vztlak - tedy při jízdě po větru a na zadobočním větru (broad reach).
Ostatní nabízené odpovědi neodpovídají: kasání plachet (snižování plochy) se děje reefováním či výměnou plachty za menší, nikoli spinakerem, a samočinná klema pro fixování otěží je zcela jiný prvek výstroje (např. kolébková nebo zubová svěrka).
Vizualizace
Praktická aplikace
Na regatách i při plavbě na dlouhých úsecích po větru jachtaři stavějí spinaker (nebo gennaker) pro zvýšení rychlosti. Při změně kurzu směrem k větru je potřeba plachtu včas sundat nebo ji nahradit genuou, jinak se začne třepat a stáhne se. Spinaker vyžaduje trénovanou posádku, protože při silnějším větru hrozí nekontrolovatelné stočení lodi (broaching), a proto se při zvyšujícím větru obvykle strhává.
Zdroje
- Teorie plachtění: příďové plachty a jejich použití (spinaker, gennaker) - učební osnovy kategorie S
- Jachtařské názvosloví: kurzy vůči větru (po větru, zadoboční vítr, boční vítr)