Jádro
Aby loď při jízdě proti větru (v kurzu těsně u větru) dosáhla většího stoupání, je třeba přitáhnout jezdec na otěžovém vozíku do návětří a přitáhnout kosatku. Tím se přitažená a zploštělá plachta drží blíž k ose lodi a loď se může stáčet výš do větru.
Vypuštění jezdce k boku plachtu naopak odtahuje od osy lodi (hodí se na vítr o něco větší), a samotné větší vychýlení kormidla stoupání nezlepší, jen brzdí.
Pozadí
Loď nemůže plout přímo proti větru. Nejostřejší kurz, který udrží (úhel k pravému větru zhruba 40-45 stupňů podle typu), se označuje jako stoupání nebo schopnost jít do větru. Ta závisí na tvaru trupu a ploutve a hlavně na trimu plachet.
- Otěžový vozík (traveller) určuje příčnou polohu spodního bodu hlavní plachty. Jezdec v návětří drží ráhno blízko osy lodi, takže plachta pracuje v úzkém úhlu k větru.
- Kosatka (táhlo držící ráhno dolů) drží ráhno dole a plachtu plochou. Plachta se nevytáčí v horní části a nezvětšuje se hlubokost profilu, takže lépe pracuje blízko větru.
- Kormidlo slouží jen k vedení kurzu. Silné vychýlení tvoří brzdící odpor a ztrácí se rychlost, bez které loď stoupat nemůže.
Vizualizace
Praktická aplikace
Při kříži proti větru se plachta trimuje na ostrý kurz: jezdec na otěžovém vozíku do návětří, kosatka dotažená, plachta plochá. Při zesilujícím větru se plachta naopak odlehčí (jezdec mírně k boku, ráhno se může vytáčet), aby loď méně klonila. Před obratem je důležité zkontrolovat, aby vozík nebyl příliš vypuštěn, jinak loď ztrácí na výšce.
Zdroje
- Teorie plachtění: trim hlavní plachty (otěžový vozík, kosatka), kurzy vůči větru
- Jachtařská praxe: plavba v kurzu těsně u větru (stoupání)