Kategorie M · Noční a denní signalizace · otázka č. 136
Stojící plavidla kotví nebo se vyvazují tak:
- aby způsob zakotvení nebo vyvázání odpovídal postupu, vyznačeném na příslušném plavebním znaku.
- aby jejich přídě směřovaly vždy proti proudu a na plavidlo byl zajištěn bezpečný přechod po přechodové lávce.
- aby nemohla změnit svoji polohu a ohrozit tím jiná plavidla nebo jim překážet.správná odpověď
Zdroj otázky: Státní plavební správa, soubor otázek kategorie M (verze M-2015), otázka č. 136.
Vysvětlení
Jádro
Princip je čistě bezpečnostní a obecný: zakotvené nebo vyvázané plavidlo se nesmí samovolně pohnout — nesmí se utrhnout, otáčet kolem kotvy do plavební dráhy, narážet do sousedů ani překážet jiné plavbě. Způsob (kolik lan, jaký úhel, kolik kotev, odražeče) si vůdce plavidla volí podle podmínek — proudu, větru, vlnobití, hloubky, charakteru dna, blízkosti dalších plavidel.
Pozadí
Vyhláška č. 67/2015 Sb. o pravidlech plavebního provozu, §6.18 (Kotvení) stanovuje, že plavidlo musí být zakotveno tak, aby nemohlo měnit svou polohu způsobem ohrožujícím jiná plavidla nebo jim překážet — zejména s ohledem na proud, vítr, vlny a sání proplouvajících plavidel. Stejný princip platí pro vyvázání u břehu nebo na vyvazovacím zařízení (§6.19).
Klíčová slova: „nemohla změnit svoji polohu" + „ohrozit / překážet". To je celá podstata pravidla — řeší výsledek, ne techniku.
Vizualizace — správně vs. špatně
Vlevo plavidlo bezpečně vyvázané: kotva drží, lana zajišťují polohu, plavidlo nezasahuje do plavební dráhy. Vpravo nedostatečně zajištěné — proud / vítr ho stočí do dráhy nebo na sousedy.
Proč jsou ostatní varianty nesprávné
„Postup vyznačený na plavebním znaku" — plavební znaky řeší kde / zda smíte kotvit (zákaz kotvení, povolená místa, stání plavidel), ale neříkají, jak fyzicky vyvazovat. Žádný znak nepředepisuje techniku uvázání — to je vždy věc vůdce plavidla a aktuálních podmínek.
„Příď proti proudu + přechodová lávka" — příď proti proudu je sice obvyklá praxe na tekoucí vodě (proud drží, kýl pracuje správně), ale není to univerzální pravidlo: na jezerech a v klidných přístavech nedává smysl. Přechodová lávka řeší výstup na břeh, ne fixaci plavidla. Tyhle dva požadavky jsou vyšperkovaný šum okolo skutečného principu.
Praktická aplikace
- Tekoucí voda: lana na přídi proti proudu + záďové vyvázání + odražeče; pozor na sání proplouvajících velkých plavidel — to je hlavní důvod, proč musí být vyvázání pevné.
- Kotviště: dostatečně dlouhý kotevní řetěz (poměr cca 5:1 vůči hloubce u většiny dn), kontrola, že kotva drží — plavidlo nesmí „švihat" do plavební dráhy.
- Přístav / mola: příď + záď + springy (šikmá lana zabraňující pohybu vpřed/vzad), odražeče proti odření boku.
- Kolísavá hladina (přehrady, slapy): dostatečně dlouhá lana, příp. plovoucí mola — plavidlo nesmí „viset" na laně při poklesu hladiny.
Zdroje
- Vyhláška č. 67/2015 Sb. o pravidlech plavebního provozu, §6.18 (Kotvení) a §6.19 (Vyvazování)
- Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě
Zdroje vysvětlení
- Vyhláška č. 67/2015 Sb. o pravidlech plavebního provozu, §6.18 (Kotvení), §6.19 (Vyvazování)
- Zákon č. 114/1995 Sb. o vnitrozemské plavbě
Vysvětlení je připravené s pomocí AI (6. 5. 2026) a může obsahovat chybu. Rozhoduje znění předpisů.
Našel jsi chybu v otázce nebo vysvětlení? Nahlas ji na GitHubu.