Jádro
Skluz lodi (boční snos od zamýšleného kurzu vlivem větru) je umožněn tvarem trupu. Právě tvar podvodní části trupu, tedy to, jak lodi umožňuje pohyb do strany, určuje, kolik se loď při plachtění sesune po větru. Samotný stěžeň ani materiál na otěže plachet skluz neovlivňují.
Pozadí
Vítr tlačí na plachty silou, která má složku vpřed i složku do strany. Boční složka se snaží loď posunout po větru. Podvodní část lodi (trup, kýl, ponor, švert) vytváří hydrodynamický odpor proti pohybu do strany. Úplně se mu ale nikdy neubrání, a proto loď při plachtění vždy trochu sklouzává po větru - tomu říkáme skluz (též drift, vodní snos). Výsledný skutečný kurz nad dnem se tak liší od kurzu, kterým míří příď.
- Tvar trupu (štíhlost, ponor, kýl, švert) určuje, jak velký boční odpor loď klade a tedy jak velký je skluz.
- Profil stěžně se podílí jen okrajově na aerodynamice, rozhodně ne "pouze" on.
- Materiál otěží (lanoví pro ovládání plachet) s hydrodynamikou trupu nesouvisí.
Vizualizace
Praktická aplikace
Při plachtění proti větru (na ostro) je skluz nejvýraznější, proto lodi s hlubokým kýlem nebo vysunutým švertem jdou ostřeji a sklouzávají méně než ploché lodi s malým ponorem. Při navigaci se skluz musí zohlednit: vedeme-li loď k cíli, je nutné kurz přídě korigovat tak, aby výsledná dráha nad dnem směřovala správně. Při lodi bez ponorových ploch (zasunutý švert) je skluz velký a plachtění proti větru téměř nemožné.
Zdroje
- Teorie plachtění: síly na plachtu a boční odpor trupu (skluz, drift)
- Učebnice jachtingu pro VMP kategorie S - kapitola Teorie plachtění