Jádro
Správná je odpověď, že plachta je v základě vydutá plocha, jejíž řezy vodorovnými rovinami jsou aerodynamické profily. Plachta tedy funguje jako svislé křídlo: v každé výšce má vodorovný řez tvar profilu, který při obtékání větrem vytváří vztlak.
Pozadí
Při kurzech ostře proti větru a v polovětru plachta nepracuje jako pouhá zábrana větru, ale jako křídlo postavené na výšku. Vzduch obtéká vydutou (návětrnou) a vypuklou (záběrnou) stranu, na závětrné straně vzniká podtlak a na návětrné přetlak. Výsledná aerodynamická síla se rozkládá na hnací složku (vpřed) a dryfovou složku (do strany), kterou vyrovnává kýl nebo ploutev.
- Vydutí (hloubka plachty) - největší vzepětí profilu, obvykle v poměru k délce profilu (tětivě). Určuje, zda je plachta plná (silný tah, slabší vítr) nebo plochá (méně odporu, silný vítr).
- Řezy vodorovnými rovinami - právě v nich se projevuje profil (tětiva od předního lemu k lemu odtokovému). Tvar řezů se mění po výšce plachty (zkroucení).
- Kuželová plocha ani část válcové plochy neodpovídá aerodynamickému profilu s proměnným vydutím a nemůže popisovat plachtu, která vytváří vztlak.
Vizualizace
Praktická aplikace
Trimem plachty (škoty, fall, kicker, cunningham) plachtař mění hloubku vydutí a zkroucení. Ve slabém větru plachtu zaplní, aby získala tah, v silném ji zplošťuje, aby snížil náklon a odpor. Pokud plachta třepotá na náběžné hraně (přední lem), profil se nezachovává a hnací síla klesá - proto je třeba správně trimovat vůči větru.
Zdroje
- Teorie plachtění - aerodynamika plachty jako svislého křídla (učební texty pro zkoušku VMP plachetnice)
- Názvosloví plachet: vydutí, tětiva, náběžná a odtoková hrana, zkroucení plachty