Jádro
Při plavbě ostře proti větru a na bočních větrech vítr na plachty působí výslednou aerodynamickou silou, která se rozkládá na tři projevy: pohyb lodě dopředu, náklon lodě a boční snos (drift). Správná je tedy odpověď, která uvádí všechny tři účinky najednou. Stlačení přídě do vody a deformace profilu plachty nejsou hlavním projevem výslednice.
Pozadí
Plachta se na kurzech proti větru a bočních kurzech chová jako svislé křídlo: obtékaný vzduch vytváří na návětrné straně přetlak a na závětrné podtlak. Výsledná aerodynamická síla působí přibližně kolmo na plachtu a nemíří ve směru plavby. Rozložíme ji na dvě složky:
- podélná složka - táhne loď dopředu (užitečná, pohonná),
- příčná složka - tlačí loď bokem. Ta se projeví jako náklon (síla působí vysoko nad vodou, vzniká klopný moment) a jako boční snos (loď se posouvá po větru).
Proti náklonu a snosu působí stabilita tvaru trupu a zátěž, a hlavně kýl, ploutev nebo meč, které vytvářejí hydrodynamický odpor proti snosu. Čím ostřeji loď jde proti větru, tím je příčná složka větší a podélná menší.
Vizualizace
Praktická aplikace
Při kurzu na ostro se loď citelně naklání a zároveň se posouvá po větru - skutečná dráha nad dnem je proto horší než směr, kterým míří příď. Na to je nutné myslet při navigaci (vedení kurzu u překážek, břehu či bójí). Náklon omezujeme refováním, povolením škotů ve větru nebo přesunem posádky na návětrnou stranu. Snos snižuje správně spuštěný meč či ploutev a správné trimování plachet.
Zdroje
- Teorie plachtění - aerodynamická síla na plachtě, rozklad na pohonnou a příčnou složku (učebnice pro zkoušky VMP kategorie S).
- Jachtařská praxe - náklon, boční snos (drift) a stabilita plachetnice.