Jádro
Vějička na vrcholu stěžně ukazuje směr zdánlivého větru, tedy větru, který skutečně cítí a "vidí" plachetnice za plavby. Je to výslednice skutečného větru a větru vzniklého pohybem lodi. Nejde o samotný skutečný vítr ani o samotný vítr z pohybu lodi dopředu.
Pozadí
Na plující lodi se skládají dvě proudění vzduchu: skutečný vítr (vítr, který by naměřil pozorovatel stojící na místě vůči zemi) a vítr z pohybu lodi (proudění vzduchu, které vzniká tím, že se loď pohybuje dopředu, a míří proti směru jízdy). Jejich vektorový součet je zdánlivý vítr. Právě ten působí na plachty i na vějičku, proto se plachty trimují podle zdánlivého větru.
Důsledky: zdánlivý vítr je vždy "přednější" (vane z úhlu blíž k přídi) než skutečný vítr a při rychlé plavbě bývá silnější. Ve slabém větru se tak vějička stáčí výrazně do směru jízdy.
Vizualizace
Schéma je orientační: zdánlivý vítr je vektorový součet obou složek a vane z úhlu blíž k přídi než vítr skutečný.
Praktická aplikace
Vějička (nebo pramínky na plachtách) ukazuje, odkud vane vítr, který plachty skutečně obtékají. Podle ní kormidelník volí kurz vůči větru a trimér nastavuje plachty. Pamatujte, že při změně rychlosti lodi se mění i směr a síla zdánlivého větru, takže vějička se stáčí, i když se skutečný vítr nezměnil. Skutečný vítr na vějičce vyčíst nelze, ten je potřeba odvodit (např. při stojící lodi nebo výpočtem).
Zdroje
- Teorie plachtění: zdánlivý a skutečný vítr (učebnice jachtingu, obecná jachtařská praxe)