Jádro
Zdánlivý vítr je výsledný vítr, složený ze skutečného větru a vlastního větru (způsobeného pohybem plachetnice vpřed). Je to vítr, který na lodi skutečně cítíme a který obtéká plachty. Ostatní nabízené možnosti (protivítr v přestávkách poryvů, vítr vychýlený nakloněným trupem) s definicí nesouvisí.
Pozadí
Na plující lodi působí dva větry současně:
- Skutečný vítr - vítr vůči zemi/vodě, tedy takový, jaký by byl cítit na kotvící lodi.
- Vlastní vítr - proud vzduchu vzniklý pohybem lodi, míří proti směru jízdy a jeho síla odpovídá rychlosti lodi.
Jejich vektorový součet je zdánlivý vítr. Plachty se vždy trimují podle něj, ne podle skutečného větru. Proti větru i při kurzech v bočním větru se zdánlivý vítr stáčí více na příď a je silnější než skutečný. Při kurzech po větru (vítr zezadu) se vlastní vítr od skutečného odečítá, takže zdánlivý vítr je slabší a plachetnice se zdá být v "klidu".
Vizualizace
Schéma (zjednodušeně): zdánlivý vítr je výslednice skutečného větru a vlastního větru.
Praktická aplikace
- Windex, větrná růžice a stuhy (šněry) na plachtách ukazují zdánlivý vítr, podle něj se nastavují plachty.
- Při obratu nebo přistání do větru se zdánlivý vítr silně změní. Plachetnice zrychlí a vítr se stočí více na příď.
- Při plachtění po větru se zdánlivý vítr zeslabí, loď se může zdát stabilní, ale po zatočení do boku silně zesílí. Proto je nutné s tímto efektem počítat při reefování.
- Rychlé plachetnice (katamarány, foily) vytvářejí vlastní vítr tak velký, že zdánlivý vítr téměř vždy přichází zpředu.
Zdroje
- Teorie plachtění - základy aerodynamiky plachet (skutečný, vlastní a zdánlivý vítr), učební texty pro vůdce plachetnice.