Jádro
Plavba na předoboční vítr (anglicky close reach) je plavba, při které loď pluje proti směru větru v úhlu zřetelně menším než pravý úhel, zhruba 60° až 75°, a přitom nevyužívá maximálně svých schopností stoupání. Proto je správná právě ta odpověď, která popisuje úhel cca 60° - 75° bez maximálního stoupání.
Odpověď "loď pluje co možno nejvíce proti větru" popisuje naopak plavbu na ostro (bidevind). Odpověď o poryvovém větru z předu a z boku nedefinuje žádný plachetní kurz, jde jen o popis proměnlivého větru.
Pozadí
Kurzy vůči větru se dělí podle úhlu mezi osou lodi a směrem, odkud vítr vane. Od nejostřejšího po nejmenší:
- Na ostro (bidevind) - úhel cca 40° - 50° od větru, loď jde co nejvíce proti větru, plachty jsou přitaženy naplno.
- Na předoboční vítr - úhel cca 60° - 75°, loď pluje o něco níže než na ostro, plachty jsou lehce povoleny.
- Na boční vítr (halfwind) - vítr přibližně kolmo k boku, tedy 90°.
- Na zadoboční vítr - vítr zezadu z boku.
- Na vítr (po větru) - vítr přímo zezadu.
Předoboční vítr je tedy kurz mezi bidevindem a bočním větrem. Loď má dost rezervy pro stoupání, ale kapitán ji záměrně nevyužívá, aby získal vyšší rychlost.
Vizualizace
Praktická aplikace
Na předoboční vítr loď plachtí rychleji než na ostro, protože plachty pracují efektivněji a loď méně sklání. Používá se, když cíl leží mírně z větru nebo když posádka potřebuje získat rychlost před zatáčkou. Výhodou je také rezerva: při poryvu může kormidelník bez změny trimu zastoupat výš do větru, aniž by plachty ztratily nátlak. Při navigaci se tento kurz hodí zejména na delších přechodech, kdy je cílem dobrá rychlost vůči cíli (VMG) a pohodlí posádky, nikoli maximální výškový zisk.
Zdroje
- Učební osnovy a názvosloví plachtění (plavba pod plachtami, kurzy vůči větru) - jachtařská příručka pro vůdce malého plavidla, kategorie S
- Obecná teorie plachtění: kurzy vůči větru (bidevind, předoboční vítr, boční vítr, zadoboční vítr, po větru)