Jádro
Samovylévací kokpit mají plachetnice určené k plavbě na moři a většina ostatních kajutových plachetnic. Voda, která se do kokpitu dostane (vlna, déšť, přeliv), z něj sama odteče výpustěmi ven, aniž by ji bylo nutné vyčerpávat.
Pozadí
Kokpit je prohlubeň v palubě, kde sedí posádka a stojí kormidelník. Je to zároveň nejnižší místo paluby, takže do něj stéká voda. U samovylévacího (self-draining) kokpitu je dno kokpitu výše než konstrukční vodoryska (hladina při plném zatížení) a z jeho nejnižších míst vedou odtokové trubky (výpusti) přes bok nebo záď ven z trupu.
Důvody, proč je to standard u mořských a kajutových lodí:
- Bezpečnost - plný kokpit nabírá stovky litrů vody, která zvedá těžiště a zhoršuje stabilitu lodi.
- Nepropustnost - kajutová loď má u kokpitu vchod do podpalubí; kokpit musí být oddělen od vnitřku, aby se nezatopila kajuta.
- Normy - konstrukční požadavky na kokpity plachetnic (např. ISO 11812) řeší velikost a odvodnění kokpitu podle kategorie plavidla; u kategorií pro moře jde o základní požadavek.
Nesprávné jsou tvrzení, že jej mají jen závodní lodě nebo jen vícetrupy. Kokpit s odtokem není vlastností konkrétního typu trupu, ale kategorie plavby a bezpečnostního konceptu.
Vizualizace
Praktická aplikace
Při plavbě v rozbouřeném moři může do kokpitu vniknout vlna. Díky samovylévacímu kokpitu voda během několika vteřin odteče. Při parkování nebo po dešti zase není potřeba nic vylévat. Před plavbou je dobré zkontrolovat, že výpusti nejsou ucpané (listí, lana, drobné předměty) a že kingstony případných navazujících odtoků jsou správně nastaveny.
Zdroje
- ČSN EN ISO 11812 - Malá plavidla, vodotěsné nebo rychle odvodnitelné kokpity
- ČSN EN ISO 12217 - Malá plavidla, posuzování a kategorizace stability a plovatelnosti