Jádro
Konstrukční (teoretická) rychlost plachetnice je přímo úměrná štíhlostnímu poměru, tedy poměru délky a šířky trupu na vodorysce. Čím je trup na vodorysce delší a užší, tím menší odpor vody klade a tím vyšší rychlosti může loď dosáhnout. Plocha laterálu ani výtlak rychlost přímo nezvyšují.
Pozadí
Rychlost výtlačného trupu omezuje vlnový odpor. Loď za sebou tvoří příďovou a záďovou vlnu. Jakmile se délka vlny vyrovná délce trupu na vodorysce, loď "sedí" mezi dvěma vlnami a odpor prudce roste. Proto se konstrukční rychlost odvozuje hlavně od délky na vodorysce (LWL) a od štíhlosti trupu.
- Štíhlý trup (velký poměr délky a šířky) rozráží vodu méně, má menší odpor a vyšší potenciální rychlost.
- Plocha laterálu (boční plocha ponoru, kýl a ploutev) určuje hlavně schopnost držet kurz a omezit drift, ne maximální rychlost.
- Výtlak (hmotnost lodi) znamená, že loď je těžší a při stejné délce klade větší odpor. Rychlost tedy spíše snižuje než zvyšuje.
Praktická aplikace
Dlouhé a úzké jachty (závodní konstrukce) jsou při stejné ploše plachet rychlejší než krátké, široké a objemné lodě. Široká výletní plachetnice zase nabízí více prostoru a stability formy, ale za cenu nižší rychlosti. Při výběru lodi nebo odhadu doby plavby proto hledíme na délku na vodorysce a štíhlost trupu, ne na velikost kýlu.
Zdroje
- Teorie plachtění a konstrukce plachetnic - rychlost výtlačného trupu, štíhlostní poměr, délka na vodorysce (LWL)
- Zkušební okruhy VMP kategorie S (plachetnice) - skupina Konstrukce plachetnic