Jádro
Správně je, že vítr vzniká prouděním vzduchu mezi místy s rozdílnými atmosférickými tlaky a rozdílnými teplotami, přičemž čím větší jsou rozdíly, tím silnější vítr vzniká. Polární záře ani otáčení Země samy o sobě vítr nevytvářejí.
Pozadí
Slunce nerovnoměrně ohřívá zemský povrch. Teplejší vzduch je lehčí, stoupá a vytváří oblast nižšího tlaku (níže), studenější vzduch klesá a vytváří oblast vyššího tlaku (výše). Vzduch proudí z oblasti vyššího tlaku do oblasti nižšího tlaku a snaží se rozdíl vyrovnat. Čím větší je tlakový rozdíl na dané vzdálenosti (tlakový gradient, na mapě hustota izobar), tím silnější je vítr.
Otáčení Země (Coriolisova síla) směr větru ovlivňuje - na severní polokouli stáčí proudění doprava, takže vítr vane kolem tlakových útvarů a ne přímo z výše do níže. Je ale jen vedlejším vlivem, ne příčinou vzniku větru. Polární záře je jev vysoké atmosféry způsobený částicemi ze Slunce a s přízemním větrem nesouvisí.
Vizualizace
Praktická aplikace
Plachetník využívá vítr jako jediný zdroj pohonu, proto je užitečné rozumět jeho vzniku. Na synoptické mapě znamená těsné seskupení izobar silný vítr, řídké izobary slabý vítr. Při blížící se frontě nebo hluboké níži je třeba počítat s posilováním větru a včas zareflovat. Rozdíly teplot mezi pevninou a mořem navíc vytvářejí denní termické větry (příbřežní bríza), které jachtaři běžně využívají při plánování plavby.
Zdroje
- Učebnice meteorologie pro jachtaře - vznik větru, tlakový gradient a Coriolisova síla
- Zkušební okruh VMP, kategorie S - teorie plachtění (otázka P3)