Jádro
Plavbu proti větru nebo na bočním větru umožňuje odpor (vztlak) ploutve nebo kýlu. Bez tohoto bočního odporu pod vodou by vítr plachetnici jen snášel stranou (drift) a mohla by plout prakticky jen po větru. Plachtoví samo kurz proti větru neumožní a list kormidla slouží ke směrování lodi, ne k vytvoření bočního odporu.
Pozadí
Vítr působí na plachty silou, která má u kurzů proti větru a na boční vítr výraznou složku kolmou na směr plavby (příčný drift). Ploutev nebo kýl funguje jako podvodní křídlo: při malém úhlu náběhu (leeway, dříve "snos") na něm vzniká hydrodynamická síla, která příčnou složku vyrovnává. Zbývá výsledná síla směřující dopředu, a loď tak postupuje vpřed i při kurzu ostřejším než 90° k větru.
Plachty fungují jako profil (křídlo) s vztlakem, ale bez kýlu by jejich síla loď pouze odsunula po větru. Kýl také vytváří stabilizační moment proti naklánění (zátěž). Nejostřejší kurz k větru bývá okolo 40 až 45° od skutečného větru, v "mrtvém úhlu" se plachty vyfukují a loď nejede.
Vizualizace
Praktická aplikace
Při křižování (kreuzování) proti větru loď plave střídavě na obou halsech zhruba 45° od větru. Kýl nebo ploutev tuto plavbu umožňují. Proto lodě s mělkým ponorem nebo zvednutým mečem (u jollů, plachetnic s výklopným mečem) v ostrých kurzech výrazně driftují. Při plavbě po větru je boční síla malá, a proto je tam kýl nutný nejméně.
Zdroje
- Teorie plachtění - aerodynamika plachet a hydrodynamika kýlu (učební materiály pro zkoušky kategorie S)
- Vyhláška č. 224/2014 Sb., o provozování plavidel - zkušební okruhy pro kategorii S (plachetnice), teorie plachtění