Jádro
Při vleku havarované lodi motorovým člunem je třeba spustit plachty. Plachty by na vlečené lodi zachytávaly vítr, vyvíjely vlastní tah a loď by se špatně ovládala a vlekla. Spinaker (velká lehká plachta pro kurzy po větru) by situaci jen zhoršil a odpojovat stěžeň od lodi nedává smysl, stěžeň je pevná součást plavidla.
Pozadí
Plachetnice při vleku funguje jako pasivní náklad, který táhne motorový člun. Natažené plachty s sebou nesou několik rizik:
- vítr v plachtách vytváří sílu, která se nesčítá s tahem člunu, ale působí nezávisle a často jiným směrem,
- loď má tendenci vybočovat, najíždět na vlečné lano nebo na vlečný člun,
- plachty ve větru mohou rázově měnit zatížení vlečného lana a bodů, na kterých je uvázáno,
- plachty a otáčející se lodní výstroj zhoršují výhled a ohrožují posádku.
Proto se u vlečené plachetnice plachty spouštějí a zajistí (srolují, svinou, přivážou), případně se ponechá jen minimum, které pomáhá stabilitě kurzu. Kormidelník na vlečené lodi drží kormidlo tak, aby loď šla stabilně za vlekem.
Vizualizace
Praktická aplikace
Pokud na moři nebo na jezeře po havárii (porucha motoru, uvíznutí, poškozené kormidlo) vlečete plachetnici, řekněte posádce, ať plachty před zahájením vleku spustí a zajistí. Vlečné lano se uváže na pevný bod (např. přídový naviják nebo kotevní příď), posádka zůstává připravena řídit a kormidlo držet v ose. Bezpečnost posádky a plynulý vlek jsou důležitější než rychlost.
Zdroje
- Teorie plachtění a jachtařská praxe - vlek plachetnice motorovým plavidlem (spuštění a zajištění plachet)