Jádro
Vyostřování je stáčení lodi blíž k větru. Pokud se směr zdánlivého větru nemění, musí se plachty stáčet spolu s lodí: hlavní plachta se plynule přitahuje blíž k ose lodi. Změna kurzu se řídí kormidlem, nikoli ploutví, a náklon do návětří není technika vyostřování, ale jev, který je třeba držet pod kontrolou.
Pozadí
Úhel náběhu plachty je úhel mezi tětivou plachty a zdánlivým větrem. Plachta pracuje nejlépe při malém, téměř stálém úhlu náběhu. Když loď vyostřuje (zmenšuje úhel mezi kurzem a větrem), mění se geometrie vůči větru. Při stálém zdánlivém větru by se plachta, kdyby zůstala na místě, dostala do nevhodného úhlu (začala by plachtovat zpětně nebo třepetat v nátoku). Proto se škot musí plynule vybírat, až je plachta u osy lodi (kurz v ostrém úhlu k větru, cca 30 až 45 stupňů).
- Opačný manévr (odpadání) vyžaduje popouštění škotů.
- Směr lodi se mění kormidlem (případně trimem plachet), ploutev (křídlo kýlu či příď) drží loď proti snosu, neslouží k zatáčení.
- Náklon lodi do návětří není cílem; nadměrný náklon zvyšuje odpor a tendenci lodi stáčet se do větru. Řeší se prohnutím a redukcí plachet.
Vizualizace
Schematicky: hlavní plachta (červená) se při vyostřování přibližuje k ose lodi.
Praktická aplikace
Při jízdě z polovětrného kurzu do bajdewindu vybírá posádka hlavní škot spolu s tím, jak kormidelník stáčí loď k větru, a sleduje stužky (telltales) na plachtě, které mají proudit rovnoměrně. Když se začne plachta na náběžné hraně třepetat, je kurz příliš ostrý nebo je škot málo vybraný. Úhel lodi k větru se řídí kormidlem, ploutev jen omezuje snos.
Zdroje
- Teorie plachtění a trimu plachet (učebnice jachtingu pro vůdce plachetnic, kategorie S)
- Názvosloví plachetnic: kurzy vůči větru, vyostřování a odpadání