Jádro
Správná je odpověď, že hlavní požadovanou vlastností stěžně je vysoká pevnost a pružnost při nízké hmotnosti. Stěžeň musí unést velké zatížení od plachet a vant, ohnout se a vrátit se zpět bez poškození, a přitom nesmí být zbytečně těžký.
Proč ostatní možnosti neplatí
- Vysoká hmotnost je nežádoucí - těžký stěžeň vysoko nad palubou zvyšuje moment, který plachetnici naklání, a snižuje stabilitu.
- Malá pružnost (tuhý, nepoddajný stěžeň) není cílem - stěžeň se musí v rozumné míře prohýbat, aby se ladil tvar plachty a tlumily nárazy větru.
Pozadí
Stěžeň je namáhán především tlakem (od vant a štagů), ohybem (od tahu plachet a vln) a dynamickými rázy. Proto se vyrábí z hliníkových slitin (extrudované profily), případně z uhlíkových kompozitů, u starších lodí ze dřeva.
Hmotnost stěžně působí vysoko nad těžištěm lodi. Každý kilogram navíc v horní části zvyšuje klopný moment a zhoršuje stabilitu i chování lodi na vlnách (kývání, klopení). Nízká hmotnost stěžně je tedy bezpečnostní i výkonnostní požadavek.
Pružnost (ohebnost) stěžně se využívá k trimu: prohnutí stěžně mění plnost hlavní plachty a napnutí předního lemu, v nárazech vichru stěžeň povolí a plachta se odlehčí.
Vizualizace
Praktická aplikace
Při výběru nebo kontrole lodi se řeší, aby stěžeň byl správně naladěný (napnutí vant a štagů) a nebyl zbytečně těžký. Při silnějším větru se stěžeň mírně prohne a zploští hlavní plachtu, čímž se sníží náklon. Těžký stěžeň by zhoršil stabilitu, zejména u menších kýlových lodí a jolů.
Zdroje
- Teorie plachtění - konstrukce plachetnic, rigg a stěžeň (učební osnovy VMP kategorie S)
- Jachtařská praxe - ladění stojatého rigu a stěžně