Krátké vysvětlení
Správná odpověď je „směr k prameni toku". Vyhláška o pravidlech plavebního provozu definici uvádí přímo a bez výjimek — „proti proudu" znamená nahoru po řece, k pramenu.
Pozadí — přesné znění předpisu
Definice je v § 55 odst. 3 vyhlášky č. 67/2015 Sb. o pravidlech plavebního provozu:
„Směr proti proudu je směr k prameni toku."
Pro úplnost stejný paragraf (odst. 2) definuje i strany řeky: „Levý a pravý břeh jsou strany vnitrozemské vodní cesty ve směru od pramene k ústí." Břehy se tedy určují při pohledu po proudu — opačně, než se pluje proti proudu.
Vizualizace — řeka od pramene k ústí
Schéma ukazuje řeku tekoucí z hor (pramen) do moře / soutoku (ústí). Šipky označují oba směry plavby — pluješ-li „proti proudu", míříš k prameni; „po proudu" tě voda nese k ústí.
Proč ne ostatní varianty
- „Směr od pramene toku" — to je přesný opak, tedy definice směru po proudu.
- „Směr od pramene toku, včetně úseků, kde se při odlivu a přílivu směr proudu mění" — dvojnásobně chybné: jednak je to opačný směr, jednak zmiňuje příliv/odliv, který v české vnitrozemské plavbě nemá místo. Vyhláška 67/2015 Sb. řeší vnitrozemské vodní cesty (Labe, Vltava…) — žádné moře, žádný přílivový režim. Definice je čistě geografická: „k prameni" = proti proudu, vždy.
Proč to v testu vůbec je — praktická aplikace
„Proti proudu" / „po proudu" je stavební kámen pro řadu dalších pravidel:
- Potkávání (§ 60) — plavidlo plující proti proudu uvolňuje plavební dráhu plavidlu plujícímu po proudu (to má horší manévrovací možnosti, voda ho táhne).
- Úžiny (§ 64) — kdo komu dává přednost, závisí na tom, kdo pluje proti proudu.
- Levý / pravý břeh — určuje se ve směru od pramene k ústí (tedy když koukáš po proudu).
- Uzavřená štěrkoviště (§ 55 odst. 5) — kde není patrný přítok a odtok, považuje se za směr proti proudu směr od vykládky k místu těžby. Test může tuto výjimku zkoušet.
Mnemotechnika: pramen = nahoře v horách → „proti proudu" = nahoru, dřeš se proti vodě.