Cirrocumulus — vysoké oblaky
Jádro
Cirrocumulus (Cc) patří mezi vysoké oblaky, které se vyskytují ve výškách přibližně 6 000 až 13 000 metrů nad mořem (v mírných zeměpisných šířkách). Jsou složeny převážně z ledových krystalků a projevují se jako bílé řady nebo skupinky malých obláčků bez stínů — tzv. „makrelové nebe".
Pozadí
Mezinárodní meteorologická klasifikace (WMO — Světová meteorologická organizace, Atlas oblaků) dělí oblaky do tří výškových pásem:
- Vysoké oblaky (étage supérieur) — 6 000–13 000 m: Cirrus (Ci), Cirrocumulus (Cc), Cirrostratus (Cs)
- Střední oblaky (étage moyen) — 2 000–7 000 m: Altocumulus (Ac), Altostratus (As)
- Nízké oblaky (étage inférieur) — 0–2 000 m: Stratus (St), Stratocumulus (Sc), Nimbostratus (Ns)
Cirrocumulus je tedy jednoznačně zařazen mezi vysoké oblaky — nikoliv střední ani nízké.
Vizualizace
Praktická aplikace
Pro námořníka je rozpoznání cirrocumulu důležité z hlediska předpovědi počasí. „Makrelové nebe" (Cirrocumulus) bývá průvodcem blížící se přední teplé fronty nebo atmosférické nestability ve vyšších hladinách. Ve spojení s dalšími cirrovými oblaky (Cirrus, Cirrostratus) varuje před zhoršením počasí v horizontu 24–48 hodin. Znalost klasifikace oblaků je součástí základů meteorologie pro příbřežní plavbu.
Zdroje
- WMO — International Cloud Atlas, Vol. I (2017), kapitola o klasifikaci oblaků podle výšky a rodu
- Bowditch — American Practical Navigator, kapitola Meteorology (Cloud Types and Heights)
- Učebnice příbřežní plavby ČR — Meteorologie pro námořní jachting