Nízké oblaky: stratocumulus a stratus
Jádro
Mezi nízké oblaky (základna typicky pod 2 000 m) patří stratocumulus a stratus. Altocumulus a altostratus jsou oblaky středního patra (2 000–6 000 m) a cirrus s cirrostratem patří do vysokého patra (nad 6 000 m).
Pozadí
Meteorologie rozděluje oblaky do tří výškových pater podle výšky základny:
- Vysoké patro (nad 6 000 m / nad 20 000 ft): cirrus (Ci), cirrostratus (Cs), cirrocumulus (Cc)
- Střední patro (2 000–6 000 m / 6 500–20 000 ft): altocumulus (Ac), altostratus (As)
- Nízké patro (pod 2 000 m / pod 6 500 ft): stratus (St), stratocumulus (Sc), nimbostratus (Ns)
- Oblaky svislého vývoje: cumulus (Cu), cumulonimbus (Cb) — zasahují do více pater
Stratus tvoří rovnoměrnou šedou vrstvu podobnou mlze, která se nevznáší k zemi. Může přinášet mrholení. Stratocumulus je nejběžnější typ oblaku vůbec — tvoří nepravidelné bloky nebo válce s tmavšími spodními částmi, uspořádané do skupin nebo vln.
Vizualizace
Praktická aplikace
Pro námořníka na příbřežní plavbě je identifikace druhu oblačnosti důležitá pro předpověď počasí:
- Stratus signalizuje stabilní, vlhké počasí s možností mrholení a omezenou dohledností — nebezpečné při navigaci v blízkosti pobřeží.
- Stratocumulus je nejčastějším typem oblaku v mírných zeměpisných šířkách; obvykle nepřináší silné srážky, ale může snižovat dohlednost.
- Rozpoznání patra oblačnosti pomáhá správně číst synoptické mapy a předvídat změny tlakových soustav při plánování trasy.
Zdroje
- WMO — International Cloud Atlas (Světová meteorologická organizace, Atlas oblaků), Vol. I, klasifikace oblaků podle výšky patra
- ICAO — Annex 3 (Meteorologické služby pro mezinárodní leteckou navigaci) — výškové definice pater oblaků
- Bowditch — American Practical Navigator, kap. Meteorology (klasifikace oblačnosti pro námořní navigaci)