Aniž došlo k obnovení životních funkcí, ukončíme resuscitaci utonulého:

Kdy ukončit resuscitaci utonulého

Správná odpověď: při úplném vyčerpání zachránců.

Proč právě tohle?

Utonulý je speciální případ v resuscitaci. Zejména při tonutí ve studené vodě platí lékařská zásada:

„Nikdo není mrtvý, dokud není teplý a mrtvý."

Hypotermie výrazně zpomaluje metabolismus mozku a prodlužuje okno, ve kterém má resuscitace šanci na úspěch. Zaznamenané případy obnovy vědomí bez trvalého neurologického poškození existují i po 30–60 minutách KPR.

Laický zachránce proto nesmí sám rozhodovat o zastavení na základě časového limitu ani administrativního úkonu. Resuscitaci ukončí pouze když:

• Dorazí záchranná služba nebo lékař — ti přebírají rozhodnutí.
• Zachránce je fyzicky zcela vyčerpán a není v jeho silách pokračovat.

---

Vizualizace — rozhodovací strom zachránce

---

Proč ne ostatní možnosti?

„Po 20 minutách bez výsledku" — tento časový limit pro laické zachránce neexistuje a je zvláště nebezpečný u utonulých. Hypotermie prodlužuje dobu, po kterou má resuscitace smysl, takže 20 minut jako stop-signál nemá oporu v platných doporučeních ani pro teplou, ani pro studenou vodu.

„Pokud se podařilo spojit se záchrannou službou" — volání 155 je povinnost, nikoliv důvod přestat. Dispečink záchranné služby naopak zachránce v resuscitaci telefonicky vede a vyčkává na příjezd posádky. Zavolání neznamená konec — znamená posilu.

Praktická aplikace

V praxi: zahájíš KPR, voláš 155, resuscituješ. Zastavíš teprve tehdy, kdy záchranáři fyzicky přeberou péči — nebo kdy doslova nemáš sílu stisknout hrudník. Nic jiného laického zachránce nezbavuje povinnosti pokračovat.

Zdroje

• Doporučené postupy KPR — European Resuscitation Council (ERC) Guidelines 2021, sekce tonutí
• Zákon č. 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě